Co je svobodné zednářství?

Svobodní zednáři se scházejí v lóžích, aby společně přemýšleli o člověku a společnosti. Pracují s rozhovorem, symboly a obřady, které jim pomáhají zkoumat vlastní postoje. Smyslem není mít na všechno stejný názor, ale učit se naslouchat, myslet samostatně a jednat odpovědněji. Jednotlivé zednářské tradice se liší; pro naši lóži jsou důležité svoboda svědomí, humanismus a solidarita.

Od Komenského do dnešní doby

Jan Amos Komenský (1592–1670) věřil, že vzdělání a vzájemné porozumění mohou pomoci napravovat lidské věci. V době náboženských válek usiloval o pokojnější svět. Zednářem nebyl: moderní zednářství vzniklo až po jeho smrti. Jeho důraz na vzdělání a lidskou odpovědnost však později oslovil i zednáře.

Zednářská tradice se začala utvářet v osvícenské Evropě. Roku 1717 se londýnské lóže spojily do velké lóže a jejich konstituce z roku 1723 vyzdvihly snášenlivost, vzdělání a osobní zdokonalování. Z Anglie se lóže šířily do Francie, kde roku 1773 vznikl Velký orient Francie, i do českých zemí. V Praze a Brně působily v 18. století lóže; některé podporovaly dobročinnost, vědu a umění. Jejich činnost v habsburské monarchii ukončil zákaz roku 1794.

Nový prostor přineslo až samostatné Československo. Vedle sebe působily české i německojazyčné lóže a jejich členové udržovali evropské kontakty, mimo jiné s Francií. Právě tehdy se zednáři hlásili také ke Komenskému a hledali souvislosti mezi jeho dílem a vlastními ideály. Tento rozvoj přerušila krize roku 1938 a nacistická hrozba. Po válce se část lóží obnovila, ale pod tlakem komunistického režimu v roce 1951 znovu ukončila činnost. Teprve po roce 1989 se mohl zednářský život v českých zemích svobodně rozvíjet. Někteří členové naší lóže tuto obnovu osobně pamatují.

K dalšímu čtení: Komenský a prvorepublikoví zednáři, počátky moderního zednářství, lóže v českých zemích 18. století, dějiny Veliké lóže ČR a principy Velkého orientu Francie.